
O nás
Dvě zděděné bedny a jedna louka u lesa
Nejsme rodinná firma se stoletou tradicí. Jsme dva lidé, kteří před patnácti lety zdědili včely a nevěděli, co s nimi.
Jak to začalo
V roce 2011 zemřel Janin děda a po něm zbyly dva úly za stodolou v Nečtinech, kbelík zrezivělých rozpěráků a kuřák, který se nedal zapálit. Nikdo v rodině o včely nestál. Vzali jsme si je hlavně proto, že nám přišlo hloupé je vyhodit — a protože jsme si mysleli, že to bude na dvě hodiny měsíčně.
První rok jsme jedno včelstvo nechali v zimě umřít hlady. Byli jsme přesvědčení, že jim medu necháváme dost, a nenechávali. To je nepříjemná věc, kterou nechceme z příběhu vynechávat, protože nás naučila víc než všechny knížky, které jsme si potom koupili. Od té doby vážíme úly na podzim a v únoru, pokaždé, a zapisujeme to.
Proč zrovna apiterapie
K lehátkům nás nepřivedla žádná teorie. Přivedlo nás k nim to, že Petr při přehlídkách v červnu pravidelně usínal vsedě na prázdném úlu. Vždycky se ospravedlňoval tím, že vstává ve čtyři, ale doma na gauči ve čtyři odpoledne neusnul nikdy. Trvalo nám asi dva roky, než nám došlo, že za to nemůže únava, ale kombinace tepla, vibrací a toho, že člověk ve včelařském obleku nemůže vytáhnout telefon.
V roce 2022 jsme postavili první lehátko a půl roku jsme na něm zkoušeli, jestli to funguje i na lidi, kteří včely nedělají. Fungovalo — ale ne jako léčba. Jako hodina, kdy se nedá nic dělat. Přesně tak to dodnes popisujeme na stránce o apiterapii a přesně to lidem slibujeme.
Jak vznikla samota
Louku u lesa nad Manětínem jsme koupili v roce 2019, protože k ní vedla jen polní cesta a nebylo z ní vidět na žádný jiný dům. Celý první rok jsme tam jezdili jen sekat trávu a sedět na schodech stodoly. Teprve pak nám došlo, že to ticho, kvůli kterému tam jezdíme my, je vlastně to jediné, co má cenu někomu nabízet.
Domek U včelína jsme stavěli sami dva a trvalo to čtrnáct měsíců. Má úly zabudované pod postelí, vlastní výlet ven a v květnu je v něm v noci o dva stupně tepleji než ve stanu vedle. Co to obnáší a komu to nedoporučujeme, jsme sepsali v článku o spaní na úlech.
Co děláme dnes
Máme třicet čtyři včelstev na třech stanovištích, tři ubytovací jednotky na louce, jedno apiterapeutické lehátko a stodolu, ve které stáčíme med. Nikoho nezaměstnáváme, takže když vám přijde odpověď na e-mail večer v deset, je to proto, že jsme celý den byli u úlů. Snažíme se odpovídat do 24 hodin a většinou to vyjde.

„Nechceme, aby si od nás lidi odváželi zážitek. Chceme, aby si odvezli jednu noc, kdy se jim nic nestalo.“
Milníky
Patnáct let ve zkratce
Nic z toho nebyl plán. Každý další krok vyplynul z toho předchozího.
2011
Dědíme po Janině dědovi dva úly a hromadu rezavého nářadí. První rok jsme jedno včelstvo nechali umřít hlady.
2015
Deset včelstev, první stočený med, který jsme si troufli prodat. Etikety jsme tiskli na domácí tiskárně.
2019
Kupujeme louku s dřevěnou stodolou u lesa. Rok tam jezdíme jen sekat trávu a přemýšlet.
2022
Stavíme první apiterapeutické lehátko. Zkoušíme na sobě, jestli to vůbec dává smysl.
2024
Otevíráme dřevěný domek U včelína a glampingový stan Na louce. Přijíždí prvních dvanáct hostů.
2026
Třicet čtyři včelstev, tři ubytování, jurta pod lipou. Pořád to děláme sami dva a nikoho nezaměstnáváme.
Jak to máme nastavené
Tři věci, na kterých trváme
Jsou to spíš mantinely než hodnoty. Určují hlavně to, co neděláme.
Neslibujeme uzdravení
Apiterapie je u nás odpočinek, ne léčba. Nemáme důkazy, že něco léčí, a nebudeme dělat, že máme. Kdo něco léčí, ať to léčí s lékařem.
Včelstvo je na prvním místě
Když je snůška slabá, med nestáčíme a necháváme ho včelám. Raději prodáme míň, než abychom v zimě krmili cukrem.
Malý provoz zůstane malý
Tři ubytování a jedno lehátko. Nechceme být resort — chceme, aby tu v jednu chvíli nebylo víc než osm lidí.
Poznámka: „Medová samota“ je pracovní název pro ukázkovou verzi webu. Jména, fotografie i letopočty jsou zástupné a před spuštěním je nahradíme skutečnými údaji.
Přijeďte se podívat, jak to tu vypadá
Prohlídka včelína, hodina na lehátku nebo rovnou noc na louce. Ozvěte se a domluvíme termín.